Jako rodiče se snažíte podat dobrý „výkon“, a zdá se, že právě v době kolem spánku „skórujete“ příliš nízko. Problém spočívá v tom, že uspávaní se pro vás stalo něčím, co musíte provést – jakási povinnost –, a nikoliv čas pro přirozené setkání s dítětem. Udělejte si čas. Tu půlhodinu byste s ním měli strávit zejména kvůli sobě, a ne proto, abyste ho uspali. Ukládání dítěte do postele je pro zaneprázdněné rodiče darem, nikoli jen další povinností.

Pokud chcete porozumět tomu, jak se cítí jedenapůlleté dítě po narození mladšího sourozence, stačí si představit, že váš partner jednoho dne přjde domů a oznámí vám, že se zamiloval do jiné ženy. Říká, že vás i nadále miluje, přesto prohlásí, že jeho nová žena se k vám odedneška nastěhuje a stává se plnohodnotným členem vaší rodiny. Většina dospělých by reagovala mnohem hůře, než většina dětí reaguje na příchod nového sourozence.

Starší syn se velmi rozzlobil, když zjistil, že jeho sestra dostala dražší dárek než on. Dokola opakoval, že to „není fér“. A tak nám nezbylo nic jiného než mu dát těch sto korun, což byl rozdíl v ceně jejich dárků. Syn si totiž na spravedlnost velmi potrpí. Dárky k Vánocům nebo narozeninám musejí stát vždy stejně. Jako rodiče jsme doufali, že se to časem změní, jak budou děti starší, ale naopak, je to stále horší.

Řeším těžké dilema. Můj muž je blázen do válečných počítačových her a já se stále více obávám, jaký vliv to může mít na našeho pětiletého chlapce a téměř dvouletou holčičku. Tatínek sedí každý večer u počítače nejméně tři až čtyři hodiny (často i více) a hraje hry, které simulují válku, například Battlefield, Black Hawk Down apod., v nichž se střílí a zabíjí. Ráda bych věděla, zda můžu v tomto směru něco udělat pro dobrý vývoj našich dětí.