Otázka

Náš vnuk má úplně jiné tempo než jeho vrstevníci. Je to důvod k obavám?

Před měsícem a půl se naše dcera a její desetiletý syn přestěhovali ze sousedního města k nám prarodičům. Chlapec se narodil předčasně, ale navzdory všem předpokladům se vyvíjí dobře. Potřebuje trochu pomoci s domácími úkoly, a proto po škole chodí k nám domů. Ve škole se mu daří, potřebuje sice na všechno víc času, ale jinak je trpělivý a nekonfliktní.

Ze školy může chodit domů se svými spolužáky, ale často se tak zdrží, že na něj ostatní nečekají. Je poslední, kdo opouští třídu. Cesta domů trvá asi půl hodiny, ale jemu to zabere hodinu až hodinu a půl. Zdá se, že si to užívá a přitom prozkoumává okolí, okraje chodníků, příkopy, štěrk. Domů přichází šťastný a spokojený s klacky a kamínky a pyšně se svým „úlovkem“ chlubí. Někdy se o něj bojím a jdu ho hledat. Pak uslyším veselé švitoření: „Ahoj, babi, podívej, co jsem našel!“

Možná je problém ve mně, protože když vidím ostatní děti procházet kolem a on se neobjeví, začnu se bát. Také mě stresuje, že nám zbude méně času na domácí úkoly před večeří. Teď uvažujeme o tom, že ho odměníme – například že půjdou s maminkou do kina –, pokud se mu podaří chodit rychleji a být doma v určitou hodinu. Zpočátku se mu ten nápad nelíbil, teď se mu zdá lákavý. Ale není si úplně jistý, jestli to zvládne.

Nicméně po procházce s ním a dalšími dvěma vnoučaty si říkám, jestli je to dobrý nápad. Zatímco ostatní děti jdou rovně, on si zpívá a baví se na okrajích cesty a ukazuje nám všechno, co dokáže vyrobit z toho, co najde – kamenné sekery, nástroje a tak dále. Chtěla bych, aby se vracel ze školy dřív, ale také uvažuji o tom, že když to dělá svým tempem, že si tím možná jen užívá příjemnou přestávku – chvíli pauzy a odpočinku, během níž rozjímá, přemýšlí a jakoby „medituje“… a rozvíjí se. Napadá mě, že by možná přece jen měl mít možnost volby a sám si určit tempo tak, jak chce a potřebuje. Co si o tom myslíte?

Babička

Odpověď Jespera Juula

Představte si, že přežijete předčasný porod, vyvíjíte se podobně jako ostatní děti, a navíc máte tak milující a pozornou babičku! Myslím, že byste měla svůj dopis schovat a ukázat mu ho, až bude mít biřmování. Zároveň byste vnukovi mohla říct pár slov o tom, jak váš život a způsob uvažování obohatil.

Moje odpověď samozřejmě zní, že chlapec by měl být přesně takový, jaký je, a pokud možno kráčet domů vlastním tempem. A když vás jeho pomalost frustruje, radujte se, že je jedním z mála dětí, které dokážou splnit očekávání a požadavky dospělých, školky a školy – a dopřeje si potřebné přestávky, při nichž se rytmus jeho života opět stane přirozeným.

V naší společnosti plné stresu musí mnoho dospělých absolvovat drahé kurzy a najímat si osobní trenéry, aby se naučili to, co tento chlapec umí. Dospělí v jeho okolí to prostě musejí přijmout a učit se z toho. Od samého začátku tento chlapec byl – a stále je – pro své nejbližší velmi vzácným darem. Oceňujte to, co vám dává, protože i dospělí se rozvíjejí prostřednictvím svých tužeb, zkoumání a frustrace.