Autor: Jesper Juul

V rodině drží moc dospělí. Jde o moc sociální, ekonomickou, fyzickou a emocionální. Ve vztahu k této skutečnosti se rodiče kulturně velmi liší. Většina lidí v severní Evropě tuto moc raději trochu potlačí, než aby ji přespříliš používali. Na jiných místech si dospělí, zejména otcové, veřejnou demonstraci své moci užívají.

Pro blaho a rozvoj dětí je nejdůležitější, jakým způsobem se jejich rodiče rozhodnou uplatnit svoji psychologickou a fyzickou moc. V této knize vycházím z vlastních zkušeností a doporučuji pravidla, kterými je přitom vhodné se řídit.

Zda děti dostanou možnost plně využít svůj osobní a sociální potenciál, závisí v první řadě na tom, jak rodiče s touto mocí zacházejí. A to bez ohledu na genetickou výbavu dětí a možné nemoci, postižení nebo syndromy. Mít takovou moc může být v mnoha ohledech děsivé, naštěstí to má za následek, že se více rodičů cítí spíše pokorně než mocně.

My rodiče určitě máme jedno společné: pro naše děti není vždy snadné s námi žít. Dostávají od nás hodně a také přitom ztrácejí část sebe. Rozvíjejí v naší přítomnosti vlastnosti, nadání a chování, které by v jiné rodině nemusely být schopny rozvíjet. Není důvod se kvůli tomu cítit provinile nebo hrdě.

Bezmoc

Jednou z nejničivějších forem moci je bezmoc. Právě ta vede nejčastěji ke zneužití moci a narušení osobní integrity dětí. A pokud nedojde tak daleko, jistě vede k rezignaci, pasivitě a ztrátě kontaktu. Říkáme tomu nevhodné vedení.

Není neobvyklé ani nebezpečné cítit se občas bezmocně. Pokud však rodič zaznamená, že v něm tento pocit roste a převládá v něm víc a víc v přítomnosti dětí, potřebuje pomoc. Trpí zde obě strany. Cesta ke změně vede skrze znovuobjevení osobní odpovědnosti a integrity rodiče.

Nová forma nevhodného vedení dětí

Jak již bylo zmíněno dříve, objevuje se relativně nová forma nevhodného vedení dětí. Spočívá v tom, že rodiče z různých důvodů odmítnou uplatňovat svoji osobní autoritu a rodičovskou moc ve vztahu k dětem, a naopak jim moc zcela předají.

Jde o přirozenou obrannou strategii, která z dlouhodobého hlediska vytváří přesně ty problémy jednotlivce nebo celé rodiny, kterým se rodiče tolik snaží vyhnout. Často k tomu mají sklon právě velmi citliví, oddaní a milující rodiče, u nichž je velice nepravděpodobné, že by svým dětem ublížili, kdyby se odvážili svoji moc a autoritu převzít.

Děti nemusejí rozumět proč

Děti ne vždy rozumějí tomu, proč o věcech rozhodují rodiče, a ne oni. Pokud se rodiče naučí uplatňovat svou moc v souladu s hodnotami této knihy, děti začnou vnímat rodičovskou moc jako něco, co je chrání a co jim poskytuje bezpečí. A to je mnohem důležitější, než aby rozuměly, proč o věcech nerozhodují nebo proč není potřeba, aby rozhodnutí rodičů také schvalovaly.

Jako rodiče často činíme rozhodnutí, která nejsme schopni rozumově zdůvodnit. Může nám to trvat dny, měsíce nebo roky nebo k tomu nemusí dojít vůbec a my svých rozhodnutí nakonec budeme litovat. To vše je v pořádku. Vedení představuje nepřetržitý proces vzájemného učení, a to bez ohledu na to, zda vedeme jedno dítě, nebo firmu s mnoha zaměstnanci.

Souvisí to s uvědoměním vlastních hodnot i cílů a s uplatňováním svého vedení v souladu s nimi. Řešení problémů je součástí vedení, ale pokud nám zabírá příliš mnoho času, je to důvod k tomu, abychom se zastavili a své hodnoty přehodnotili.