Autorky: Helle Jensen, Elsebeth Jensen

Když se podíváme na to, jak lidé reagují na ztrátu, vidíme mnoho rozdílů, ale také mnoho podobných rysů. U některých lidí spouštějí tyto události krizi, u jiných pouze zármutek. Krize nastává, když se ocitneme v životní situaci, v níž naše dosavadní zkušenosti a naučené způsoby chování již nefungují, a my proto danou situaci přestáváme zvládat. Důsledkem je, že člověk v krizi ztrácí na určitou dobu kontrolu sám nad sebou, stane se neorganizovaným, možná paralyzovaným, nebo někdy až příliš aktivním, přičemž se zoufale snaží najít ze své krize východisko.

S krizí se pojí velká úzkost a smutek a často také změť dalších emocí. Lidé, kteří jsou člověku v krizi nejblíže, si potřebují uvědomit, že komunikace s ním probíhá jinak než obvykle. V momentě, kdy se vlivem určité události ocitne jeden člověk nebo více lidí v krizi, je vždy nutné, aby se okolí na chvíli postaralo o praktické věci, jako je jídlo, oblečení, doprava, informování dalších osob mimo nejbližší rodinu atd.

Trvání krize je kratší, zatímco proces truchlení kvůli události, která krizi vyvolala, bývá zpravidla mnohem delší. Po prožití ztráty může trvat rok nebo i několik let, než je člověk opět připraven orientovat se na svůj budoucí život a citově se do něj zapojit.

Psychická připravenost

To, jak se jedinec vyrovná se ztrátou, která nastala nebo která se blíží, závisí na mnoha různých faktorech. Každý z nás má jinou psychickou připravenost, ovlivňuje ji jak naše genetická výbava, tak náš dosavadní život. Například předchozí traumatické události a ztráty, které jsme prožili, mají vliv na naši schopnost vyrovnat se s budoucí ztrátou. Pokud se v našem životě objevuje mnoho nezpracovaných zážitků z minulosti, může u nás ztráta nebo blížící se ztráta vyvolat velkou krizi. Na druhé straně pokud se dokážeme se svými minulými zážitky dobře vypořádat a dostatečně je zpracovat, v období krize nás to může dokonce posílit.

A samozřejmě je důležitá také aktuální životní situace: Panuje právě teď v našem životě harmonie, nebo v něm převažuje chaos? A nakonec náš vztah s osobou, kterou jsme ztratili nebo jejíž ztráty se obáváme, také určuje, jak překonáme počáteční kritické období.

Jak můžeme pomoci?

Práce s lidmi, kteří procházejí procesem truchlení, není jednoduchá. Není to něco, co se můžete naučit pouhým čtením, i když mít teoretické znalosti z této oblasti se vždy vyplatí. Mnohem důležitější však je, abychom se odvážili čelit vlastním ztrátám a strachu z nich. To je potřebný základ pro zvládnutí zármutku druhých. Znamená to, že musíme najít odvahu a dát se druhé osobě k dispozici tím, že dovolíme, aby se nás to, co druhý říká, určitým způsobem osobně dotklo.

Tím chceme říct, že důležitější než něco dělat je být u toho. Právě to, že jsme truchlícímu člověku nablízku – že sedíme po jeho boku, aniž bychom dělali cokoli dalšího, mu dodává klid, který potřebuje, aby mohl čelit vlastní bolesti. Pro většinu lidí je to jedna z nejobtížnějších věcí, jelikož všichni obecně věříme, že cokoli obtížného a nepříjemného znamená především konat a navrhovat řešení, a tedy něco dělat. Jenomže to v případě truchlení vyvolaného ztrátou neplatí. Musíme být naopak připraveni nedělat nic víc, než jen být druhému k dispozici a pomáhat mu svou lidskou přítomností.

Čím častěji má truchlící kolem sebe lidi, kteří mají odvahu setkat se s jeho žalem a dát volný průběh jeho projevům – třeba jen na pár minut během krátkého rozhovoru –, tím snazší je pro něj projít procesem truchlení.