Jako rodiče se snažíte podat dobrý „výkon“, a zdá se, že právě v době kolem spánku „skórujete“ příliš nízko. Problém spočívá v tom, že uspávaní se pro vás stalo něčím, co musíte provést – jakási povinnost –, a nikoliv čas pro přirozené setkání s dítětem. Udělejte si čas. Tu půlhodinu byste s ním měli strávit zejména kvůli sobě, a ne proto, abyste ho uspali. Ukládání dítěte do postele je pro zaneprázdněné rodiče darem, nikoli jen další povinností.
Sourozenecká žárlivost
Pokud chcete porozumět tomu, jak se cítí jedenapůlleté dítě po narození mladšího sourozence, stačí si představit, že váš partner jednoho dne přjde domů a oznámí vám, že se zamiloval do jiné ženy. Říká, že vás i nadále miluje, přesto prohlásí, že jeho nová žena se k vám odedneška nastěhuje a stává se plnohodnotným členem vaší rodiny. Většina dospělých by reagovala mnohem hůře, než většina dětí reaguje na příchod nového sourozence.
Spravedlnost mezi sourozenci neexistuje!
Starší syn se velmi rozzlobil, když zjistil, že jeho sestra dostala dražší dárek než on. Dokola opakoval, že to „není fér“. A tak nám nezbylo nic jiného než mu dát těch sto korun, což byl rozdíl v ceně jejich dárků. Syn si totiž na spravedlnost velmi potrpí. Dárky k Vánocům nebo narozeninám musejí stát vždy stejně. Jako rodiče jsme doufali, že se to časem změní, jak budou děti starší, ale naopak, je to stále horší.
Táta hraje válečné hry
Řeším těžké dilema. Můj muž je blázen do válečných počítačových her a já se stále více obávám, jaký vliv to může mít na našeho pětiletého chlapce a téměř dvouletou holčičku. Tatínek sedí každý večer u počítače nejméně tři až čtyři hodiny (často i více) a hraje hry, které simulují válku, například Battlefield, Black Hawk Down apod., v nichž se střílí a zabíjí. Ráda bych věděla, zda můžu v tomto směru něco udělat pro dobrý vývoj našich dětí.
Období krize a truchlení
Krize nastává, když se ocitneme v životní situaci, v níž naše dosavadní zkušenosti a naučené způsoby chování již nefungují, a my proto danou situaci přestáváme zvládat. Důsledkem je, že člověk v krizi ztrácí kontrolu sám nad sebou, stane se neorganizovaným, možná paralyzovaným, nebo někdy až příliš aktivním, přičemž se zoufale snaží najít ze své krize východisko. S krizí se pojí velká úzkost a smutek a často také změť dalších emocí.
Osobní hranice
Když bylo mému staršímu synu zhruba rok a půl, neudělala jsem jednu zásadní věc – nevyvážila jsem vlastní potřeby s potřebami svého dítěte. Jinými slovy – nezačala jsem si nastavovat vlastní osobní hranice a ukazovat mu, kdo jsem jako člověk. Viděla jsem jen jeho potřeby. Na ty své jsem zcela zapomněla. Má vnitřní frustrace a vyčerpání narůstaly, hromadily se ve mně a průběžně vyvěraly na povrch. Proč jsem dnes za tuto zkušenost vděčná?
Monolog nebo dialog?
Úryvek z knihy Dialog ilustruje rozdíl mezi dialogem a dvěma paralelními monology, v nichž jsou obě strany v průběhu jednání stále frustrovanější. Pokud se učitelce Tině nedostane pomoci, aby si uvědomila, že na tom, co se děje, má také svůj podíl, brzy označí Andreasovy rodiče za „nespolupracující“. Také ona se bude postupem času cítit stále více neschopná, ztratí důvěru v sebe jako učitelku a Andreasovi rodiče ztratí důvěru ve školu.