Krize nastává, když se ocitneme v životní situaci, v níž naše dosavadní zkušenosti a naučené způsoby chování již nefungují, a my proto danou situaci přestáváme zvládat. Důsledkem je, že člověk v krizi ztrácí kontrolu sám nad sebou, stane se neorganizovaným, možná paralyzovaným, nebo někdy až příliš aktivním, přičemž se zoufale snaží najít ze své krize východisko. S krizí se pojí velká úzkost a smutek a často také změť dalších emocí.
Osobní hranice
Když bylo mému staršímu synu zhruba rok a půl, neudělala jsem jednu zásadní věc – nevyvážila jsem vlastní potřeby s potřebami svého dítěte. Jinými slovy – nezačala jsem si nastavovat vlastní osobní hranice a ukazovat mu, kdo jsem jako člověk. Viděla jsem jen jeho potřeby. Na ty své jsem zcela zapomněla. Má vnitřní frustrace a vyčerpání narůstaly, hromadily se ve mně a průběžně vyvěraly na povrch. Proč jsem dnes za tuto zkušenost vděčná?
Monolog nebo dialog?
Úryvek z knihy Dialog ilustruje rozdíl mezi dialogem a dvěma paralelními monology, v nichž jsou obě strany v průběhu jednání stále frustrovanější. Pokud se učitelce Tině nedostane pomoci, aby si uvědomila, že na tom, co se děje, má také svůj podíl, brzy označí Andreasovy rodiče za „nespolupracující“. Také ona se bude postupem času cítit stále více neschopná, ztratí důvěru v sebe jako učitelku a Andreasovi rodiče ztratí důvěru ve školu.