Školy

Stará školní kultura dosloužila a je na všech rovinách kontraproduktivní. A přestože existují tisícovky dobrých, kreativních a odpovědných učitelů, začínají i oni trpět. Fungování našich škol je třeba víc než u kterýchkoli jiných institucí nově promyslet a transformovat je v souladu s novým paradigmatem. Dokud se nic nezmění, bude se ve školách stále více šířit agrese, protože se všichni zúčastnění budou cítit stále méně hodnotní.

Šikana

„Šikana“ je obecné označení toho, co lidé dělají, když si vybíjejí skrytou agresi a frustraci na úkor slabších členů skupiny a narušují jejich osobní integritu. V žádném případě se neomezuje pouze na děti a mládež, objevuje se všude, kde se společně vyskytuje a pracuje větší skupina lidí. Vyrůstá z frustrace, která se stala společným jmenovatelem většiny našich škol. Za kulturu v organizaci, a tedy i za šikanu, odpovídá její vedení, a ne děti.

Sourozenecká agrese

U většiny sourozenců se dostavují delší nebo kratší období hádek a bojů. Nejde v nich o nenávist, nýbrž pouze o stanovení nebo nové uspořádání hierarchie mezi sourozenci. Tato forma agrese má charakter soutěže, a navíc jde o projev lásky – pomáhá sourozencům vyvinout si celoživotní důvěrný vztah a vzájemnou loajalitu. Mnoho rodičů si pochopitelně přeje, aby jejich děti dosáhly lásky a loajality přímo. To ale nejde!

Kdo nese odpovědnost?

Za kvalitu vztahu mezi dvěma dospělými odpovídají vždy oba stejnou měrou. Za kvalitu vztahu mezi dospělým a dítětem odpovídá vždycky ze sta procent dospělý. Stejnou měrou, jakou děti vztahy ovlivňují, za ně nejsou schopny být odpovědné. Za kvalitu vztahu mezi dětmi odpovídá vždy dospělý s výkonnou mocí. Můžete si vybrat, zda tuto odpovědnost uznáte, nebo ji budete ignorovat, přesto ji máte.

Jak děti kooperují

Děti s dospělými kooperují dvěma způsoby, kopírují jejich vnitřní nebo vnější chování. V rodině, kde často dochází k výbuchům hněvu a násilí, může jedno dítě reprezentovat jednoduchou kopii a osvojit si agresivní chování svých rodičů. Druhé dítě se může chovat stejně agresivně, pouze svou agresi internalizuje a namíří ji proti sobě. Děje se tak, nejsou-li děti v jejich emočním a existenciálním kontextu „viděny“.

Botoxová kultura poškozuje sebepojetí dětí

Pořád čekám na lékaře nebo terapeuta, který by měl odvahu říct rodičům, v jakém katastrofálním měřítku ovlivňují sebepojetí svých dětí svou snahou o dokonalý život. Děti přejímají tuto posedlost a už jako pětileté se zabývají tím, jak jsou tlusté, hloupé, škaredé a málo cool, namísto aby byly veselé, spokojené a cítily se bezpečně.

Výjimečný stav puberta: ve dvanácti je s výchovou konec

Mnoho rodičů je pobouřeno, když jim řeknu, že to, čemu říkají výchova, je nyní u konce. Toto „vím vše líp“, s nímž dospělí říkají svým dětem, co je správné a co špatné, již nefunguje. Rodiče potřebují najít novou roli, ve které svým dětem umožní sbírat vlastní zkušenosti.

Musíme přestat děti vychovávat

Děti a mladí lidé nemají téměř žádné pozitivní vzory. Mnoho popových hvězd má problémy s drogami a alkoholem. Sportovci jsou nadopovaní, podnikatelé jsou podvodníci. Politici každý den lžou. Církev ztratila morální integritu. Nezbývá než doufat, že jako vzor fungují rodiče.